Na
kus řeči :)
Na kus řeči s Filipem Nápravníkem :)
1) Můžu
se
tě zeptat, kolik je ti let?
12
2) Do
které
školy chodíš?
Nová Cerekev
3) Máš
hodně
věřících kamarádů?
Trochu.
4) Povídáš
si
i s ostatními kamarády o víře?
Moc ne.
5) Jezdíš
rád/a na křesťanské akce?
Ano.
6) Jakou
funkci
vykonáváš při ministrování?
Patena a přímluvy.
7) Kterou
část
mše svaté máš nejraději?
Celá mše svatá.
8) Které
liturgické
období tě nejvíce oslovuje?
Velikonoce.
9) Čím
tě
právě tohle období oslovuje?
Je hezké.
10) Jaká
svátost
tě čeká v nejbližší době?
Biřmování
11) Jaké
máš
plány do budoucnosti?
Nevím.
12) Máš
pro
ostatní nějaké povzbuzení na závěr?
To nemám.
1) Chodil
jsi jako malý kluk rád do kostela?
Docela rád
2) Co se
ti při mši svaté líbilo nejvíce?
Ve všední den, když jsem byl ministrant, na mě nejvíce působila atmosféra potemnělého kostela a zvláštní klid a ticho chrámu.
3) Byly
dříve mše svaté jiné, než dnes?
Určitě byly a určitě jsem je vnímal jako dítě a jinak je vnímám teď.
4) Chodil
jsi ministrovat?
Ano, v neděli i ve všední den.
5) Jaké
byly tvé plány do budoucna?
Tak na tuhle otázku nemám odpověď, protože si to nepamatuji.
6) Jak probíhalo
tvé jmenování na akolytu?
Jmenován na akolytu jsem byl v Nové Cerekvi, při slavnostní mši svaté, kterou sloužil Otec biskup při příležitosti biřmování.
7) Které
liturgické období tě nejvíce oslovuje?
Když jsem byl dítě, zajímaly mě nejvíce Vánoce. Dnes si asi nejvíce užívám Velikonočních svátků.
8) Proč
právě toto období?
Proč Velikonoce? Je to nejlepší příležitost pro obnovení víry, jelikož každý musí cítit sílu Kristovy oběti a vzkříšení.
9) Jak
vnímáš víru?
Jako vztah člověka s Bohem, který by se měl projevit i do vztahů mezi lidmi navzájem.
10) Jaké
jsou tvé koníčky?
Mým velkým koníčkem je hudba, které se aktivně věnuji a dále především sport.
11) Je
něco, co bys chtěl malým a mladým ministrantům poradit?
Aby i přes obtíže, které služba Bohu přináší, vytrvali a šířili evangelium mezi svými vrstevníky.
12) Nějaké slovo na závěr?
Na kus řeči s Josefem Přibylem :)
1) Chodil
jsi jako malý kluk rád do kostela?
Do kostela jsem začal chodit s rodiči a sourozenci jako hodně malý kluk a moc detailů si z té doby nepamatuji, jenom to, že jít na mši svatou, byla samozřejmost.
2) Co se
ti při mši svaté líbilo nejvíce?
Postupně jsem poznával, co se při mši svaté vlastně odehrává. A líbilo se mi, že o nedělích jsme měli každý z ministrantů přesné úkoly a ty jsme plnili. Většinou jsme ministrovali čtyři kluci, holky tenkrát vůbec.
3) Byly
dříve mše svaté jiné, než dnes?
Já pamatuji ještě mši svaté „zády klidu“. To znamená, že kněz byl při bohoslužbě oběti obrácen zády k lidu a čelem k hlavnímu oltáři. Obětní stůl nebyl a kněžiště oddělovala od lodi mřížka.
4) Chodil
jsi ministrovat?
Ano, ministrovat jsem začal ve druhé třídě, tenkrát to bylo hodně brzy, byl jsem nejmenší ministrant. Začínal jsem jen jednoduššími úkoly, ale od třetí třídy jsem dokázal zastat úkoly všechny. Tenkrát byla mše svatá každý den a ministranti se střídali po týdnech ve službách. Za dobu mého ministrování jsem zažil až do dneška osm kněží.
5) Jaké
byly tvé plány do budoucna?
Že bych měl nějaký plán, čím chci být, si nepamatuji, ale už v osmi až deseti letech jsem rád popojížděl při žních na poli s traktorem :)
6) Jak probíhalo
tvé jmenování na akolytu?
Na pomocníky při podávání svatého přijímání mě se Zdeňkem jmenoval Otec biskup Antonín Liška, když přijel udělovat svátost biřmování do našeho kostela. Je to 10 let.
7) Které
liturgické období tě nejvíce oslovuje?
Mně se vlastně líbí celý liturgický rok, jak vše pěkně navazuje – advent, doba vánoční, mezidobí, doba postní, vše má svůj smysl a význam, ale bez velikonoc by všechna období ztrácela svůj smysl.
8) Proč
právě toto období?
O velikonocích si připomínáme vzkříšení Ježíše Krista. Jeho vítězství nad smrtí a hříchem je pro nás nadějí na život věčný.
9) Jak
vnímáš víru?
Víra mě posiluje v každodenním životě při zdolávání těžkostí a bez ní bych těžko hledal odpovědi na otázky, proč jsme na světě, a kam směřujeme.
10) Jaké
jsou tvé koníčky?
Hlavním koníčkem je ping-pong
11) Je
něco, co bys chtěl malým a mladým ministrantům poradit?
Aby svůj úkol brali vážně, aby ctili Otce Jana a Jaromíra, jako své duchovní autority, aby si vážili toho, že můžou stát tak blízko u oltáře.
12) Nějaké
slovo na závěr?
Moje babička mi vždycky říkala: „Co sám rád nemáš, jiným nedělej“, tak jednejte a budou vás mít všichni rádi.
Už jsem toho napovídal dost, tak zase někdy příště.
Na kus řeči s O. Janem Hambergerem :)
1) Jaký
jsi byl, jako malý kluk?
Určitě hrozně hodný.
2) Chodil
jsi rád do kostela a ministrovat?
Začal jsem ministrovat až v 10 letech, ale od té doby mě přítomnost u oltáře natolik uchvátila, že zde chci být až do konce svého života.
3) Co
jsi vlastně vystudoval?
Střední uměleckoprůmyslovou školu (umělec se ze mě
nestal) obor stavební obnovu, po té jsem tři roky studoval VUT v Brně na
stavební fakultě (nedostudoval), pak rok v Olomouci v Teologickém
konviktu a nakonec pět let teologie na UK v Praze.
4) Měl
jsi nějaké životní plány? – Čím bys chtěl být?
Tak to určitě, v první třídě jsem chtěl být kosmonautem, ale postupně jsem nebeské výšiny rozšířil a chtěl být knězem.
5) Kdy
tě poprvé napadlo, že bys mohl být knězem?
Asi v 6. třídě na základní škole.
6) Mluvil
jsi o tom s někým, nebo sis to nechal pro sebe?
Nechal jsem si to pro sebe a skoro s nikým o tom nehovořil až do okamžiku vážného rozhodování.
7) Po
střední škole jsi měl jasno? – Jít do semináře?
Tak jasný to nebylo, potřeboval jsem víc času, takže po třech letech po maturitě jsem podal přihlášku do semináře.
8) Co tě
nejvíce „bavilo“ a oslovovalo v semináři?
Toho co mě zajímalo, bylo určitě víc – poznávat stále hlouběji krásu křesťanství a duchovního života. Bavilo mě také být dva roky správcem malého obchůdku, který jsme měli v semináři, kde jsme prodávali základní potřeby od zmrzliny, přes ponožky, zubní pastu a sešity až po pivo. (Obchůdek se nazýval Portýr)
9) Na co
jsi myslel, když jsi byl svěcen na jáhna?
Děkoval jsem a také prosil, aby mi Pán dal dostatek
odvahy, věrnosti a vytrvalosti.
10) Přišel
ti ten rok, než jsi byl vysvěcen na kněze „jiný“?
S předchozím určitě a s následujícím vlastně také. Oproti kněžskému působení jsem byl jako jáhen víc v pozadí a měl jsem možnost učit se víc od starších kněží (ale to vlastně stále).
11) Byl
jsi nervózní, když jsi v Novocerekvické farnosti sloužil svou primiční mši
svatou?
Je pravda, že většinou jsem z nových věcí nervózní,
při první mši svaté v Nové Cerekvi jsem však příliš nervózní nebyl, vždyť
jsem nebyl v cizím prostředí, ale byl jsem naopak obklopen známými
tvářemi, které mi dodávaly odvahy a klidu.
12) Co
bys řekl všem farníkům na závěr?
Děkuji Pánu Bohu za to, že mohu své kněžské začátky
prožívat právě v Novocerekvické farnosti, tím také děkuji všem farníkům za
společenství, které vytváříme. Nebojme se jít v důvěře za Kristem, vždyť
On je naší silou a nadějí, větší než všechny naše slabosti a bolesti.