Jdi na obsah Jdi na menu
 




Křížová cesta 2010

Zastavení I. – Pán Ježíš odsouzen

 Pán Ježíš stojí před soudem. Nikdo na světě nemá právo jej obvinit z hříchu. Kdo na něho žalují, jsou lháři. Soudce je bezcharakterní člověk – „Já na něm žádné viny nenalézám, ale vezměte si jej a ukřižujte.“ Takové jednání je výsměch všeho práva. Nespravedliví odsouzení zranilo Pána v hloubi srdce, ale mlčel, nehájil se. Přijal rozsudek dobrovolně, neboť v něm viděl vůli Otcovu.

Pane, nauč mě, abych Tě následoval, až i na mě, přijde podobná hodina. Až přijde utrpení a já si budu myslet, že jsem si ho nezasloužil, nauč mě přizpůsobit se vůli Boží.

Vojta Kölbl

Zastavení II. – Pán Ježíš přijímá kříž

 Jsou různé druhy smrti. Nejtěžší je umírat dlouho. A právě tento způsob jsi z lásky k nám zvolil. A i každého z nás vybízíš: „Vezmi svůj kříž a následuj mě. Už konečně přijmi to, co jsem pro tebe nachystal – své povinnosti, svoje problémy, svoje schopnosti i radosti a nes to vše tak, aby byl Bůh co nejlépe oslaven.“

Pane, dej, abychom přijímali každý den a každou okolnost jako Tvůj dar. Ať se nezdráháme přijmout svůj životní úděl. Dej nám trpělivost, se kterou jsi nesl svůj kříž.

Filip Nápravník

Zastavení III. – Pán Ježíš padá pod křížem poprvé

 Pán klesl pod tíhou kříže. Klesáme často i my, ačkoli náš kříž v porovnání s jeho křížem je mnohem lehčí. On nesl hříchy celého světa, my neseme jenom ty naše, a přece se nám zdá, že už nemůžeme.  On přijal úděl svého Otce, přijal kříž a nesl ho na Golgotu. Náš Pán se rozhodl za nás trpět. Šel křížovou cestou a naše hříchy ho tížily natolik, že upadl. Upadl do prachu, špíny a bláta našich chyb, lží a přetvářek, ale nevzdal se, zvedl se a šel dál.

Pane, dej i nám sílu, ať se nebojíme čelit pádům a vždy se s důvěrou v Tebe znovu postavíme na nohy a jdeme dál za svým cílem. Jdeme po cestě do věčného království, kde nás čekáš Ty, náš Vykupitel a Zachránce.

Terez Přibylová

Zastavení IV. – Pán Ježíš se potkává se svou Matkou

 Tvá Matka, Pane, Ti byla na Tvé křížové cestě nablízku. Věrně, pokorně a mlčenlivě Tě doprovázela po celý život, proto nemohla chybět ani na poslední části Tvé cesty. Když jste se potkali a pohlédla Ti do očí, věděla, že přišla Tvá hodina, ve které se naplní Boží plán. Ona ten plán s důvěrou přijala, protože věřila, že jsi byl darován právě pro spásu světa.

Pane Ježíši, prosíme Tě, dej, abychom se od Tvé Matky učili vždy s důvěrou přijímat Boží vůli.

Anička Straková

 Zastavení V. – Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

 Nebyl to soucit, co přineslo Ježíšovy katy hledat člověka, který by mu pomohl nést kříž. Báli se, že jim zemře na cestě, a jejich nenávist ho chtěla vidět na kříži mezi dvěma lotry. Ani Šimon se nechopil kříže z lásky, jen z donucení a nerad. Ale měl soucitné srdce, a když uviděl zblízka Ježíšovo utrpení, učinil vše, aby mu ulehčil.

Pane Ježíši, prosíme Tě, pomáhej nám při naší životní cestě, abychom si nezastírali oči před našimi blízkými, když vidíme, že něco potřebují. Ale naopak se jim snažili pomoct, ne z donucení, ale z pouhé lásky. Ty jsi řekl, že co jsme z lásky učinili tomu nejmenšímu, Tobě jsme učinili. Pomáhej nám, abychom si našli čas pro své blízké. Často stačí pár slov, chvilka společně stráveného času. Abychom se stále nevymlouvali, že máme málo času. Vždyť Ty jsi také trávil čas s nemocnými a s hříšníky.

Dáša Straková

Zastavení VI. – Veronika podává Pánu Ježíši roušku

 Na Ježíšově cestě se setkáváme i se statečnou Veronikou – nebála se ani rozzlobeného davu, ani přísných vojáků, přistoupila k Ježíši a otřela mu zpocený a poškrábaný obličej. Její odměnou byl obtisk Ježíšova obličeje na roušce.  My také můžeme i maličkostí udělat velkou radost nemocným nebo smutným lidem kolem nás.

Pane, posiluj nás, ať se nebojíme odmítnutí, pohrdání nebo výsměchu a vždy se snažíme druhým pomoci.

 Zastavení VII. – Pán Ježíš padá pod křížem podruhé

 Ještě daleko k cíli. Šimon dosti napomáhal. Pán Ježíš nese kříž zase sám. Nikdo mu nepomáhá v nouzi. Snad je tu nablízku nejeden, koho uzdravil nebo na poušti nasytil. A teď se proti němu všichni bouří, jako by byl jejich největší nepřítel. To Spasitele podruhé srazilo k zemi. Pane Ježíši, břemeno je nad Tvé síly, a přece ho neodhazuješ, padáš, znovu vstáváš a neseš dál. Nauč mě, ať pochopím, že každý kříž se zdá někdy nad naše síly. Pane v takové chvíli, kéž mě posílí a povzbudí vzpomínka na Tvou trpělivost a lásku, abych nezoufal. Vlévej mi sílu do duše, s Tvou pomocí se zase vzchopím a dál ponesu svůj kříž.

Matěj Kölbl

 Zastavení VIII. – Pán Ježíš napomíná plačící ženy

 Několik žen pláče nad trpícím Ježíšem, když ho vedou kolem nich. Slzy žen ho dojímají, ale přesto jim říká: „Neplačte nade mnou, ale nad svými dětmi.“ Snad prokázal těmto ženám a jejich dětem dobrodiní, snad uzdravil některé z jejich dětí. A nyní tyto děti křičely před Pilátem: „Ukřižuj Ho! Ukřižuj Ho!“

Peťa Paulíková

 Zastavení IX. – Pán Ježíš padá pod křížem potřetí

 Vždy, kdy zhřešíme, ztěžkne Tvůj kříž. Byl tak těžký, že jsi pod jeho tíhou upadl. Ostatní na Tebe křičeli, abys šel dál, ale nemohl jsi. Kříž byl příliš těžký. Ale přece ses zvedl a pokračoval v náročné cestě. Znovu jsme zhřešili a ty jsi znovu padl. Kříž Tě tlačil do ramen, ale nesl jsi ho dál. Tvou podporou a pomocí, byla Otcova láska, která Tě vedla a podpírala.  Nezlobil ses na Něho – věděl jsi, že je to Jeho plán, který máš splnit. Už jsi byl blízko, ale my jsme Tě znovu zklamali. Další náš hřích už jsi neunesl a padl potřetí. Znovu na Tebe křičeli a nutili vstát a jít dál. A Ty jsi ze všech svých posledních sil vzal těžký kříž na ramena a šel dál. Třikrát jsi upadl, ale vždy ses zvedl a pokračoval k cíli cesty, kde Tě čekala smrt.

Pane, dej, ať v každém našem pádu věříme v Tebe. Věříme v Tvou lásku, která nás nikdy neopustí a posilní nás na našich cestách.

Terez Přibylová

 Zastavení X. – Pán Ježíš je svlečen za šatů

 Po tak dlouhé a namáhavé cestě plné bolesti vzali nakonec Ježíšovi i to poslední, co ještě měl – jeho šaty. Vzali mu vše. Stál sám uprostřed rozhorleného davu. Všichni se mu posmívali, ale ani jeden z nich mu nepomohl. A přesto to chtěl pro nás Ježíš podstoupit. Vše, co udělal, dělal jen pro nás. Jak mu asi mohlo být? Určitě mu pomohl vědomí, že jeho Otec je s ním a pomáhá mu. Dej, Pane, ať ve všech těžkých situacích vytrváme s vědomím, že jsi s námi a dáváš nám sílu.

Lidé dnes chodí dobře oblečení, a přesto jsou se svým vzhledem nespokojení, i když v ostatních zemích nemají co na sebe a trpí zimou. Oni však ke štěstí šaty nepotřebují. Jsou šťastní z každého nového dne, který jim dáváš.

Pomoz nám, Pane, ať si uvědomíme, že šaty nejsou to hlavní, co potřebujeme. A že každý nový den je dar, za

Káťa Rajdlíková

 Zastavení XI. – Pán Ježíš je přibit na kříž

 Je tolik nemocných. Tolik trpících. Tolik opuštěných. Možná, že i my se jednou ocitneme v řadách těch, pro které se život stal jednou bolestí. Den po dni, noc po noci stále stejné utrpení nebo ještě se zhoršující. Kam se rozplyne Ježíšova zvěst lásky? Jak hluboko je v takových chvílích zasutá radost pod silnou bolestí! Ježíš to také musel prožít, když se jeho muka stupňovala každým úderem kladiva. Míváme v životě lidi, které máme rádi a které se snažíme napodobit. Jejich osobnost je strhující a radujeme se z každého úspěšného pokusu se jim v něčem podobat. Utrpení a bolest náš připodobňují Kristu.

Dej, Pane Ježíši, aby nás myšlenka na Tebe a Tvou lásku posilovala a potěšovala i ve chvílích velkých bolestí.

Vašek Paulík

 Zastavení XII. – Pán Ježíš umírá na kříži

 Náš Pán umírá. Na Kalvárii nastala tma. Celé tři hodiny umírá Pán Ježíš Kristus na kříži mezi nebem a zemí. On, nevinný Beránek, se za nás obětuj a svou smrtí vykupuje naše duše. Usmiřuje nebeského Otce, je naším Vykupitelem. Platí o něm jeho vlastní slova: „Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své přátele.“

Pane Ježíši, dej, ať všichni žijeme ve vzájemné lísce. Tys přece zemřel z lásky k nám a dals nám přikázání: „Milujte se navzájem!“ Chceme být poslušní Tvého příkazu a budeme mít rádi všechny ostatní.

 Marťa Paulíková

 Zastavení XIII. – Tělo Pána Ježíše položili Matce na klín

 Nežli bylo tělo Pána Ježíše zabaleno do připraveného plátna k pohřbení, položili je na chvíli na klín Panně Marii, aby se na mrtvého syna naposledy podívala a rozloučila se s ním.

Svatá Panno Maria, povzbuzuj mne, abych často ukládal svátostné tělo Páně do svého srdce. Aby mě Tvůj Syn živil k životu věčnému.

 Zastavení XIV. – Pán Ježíš uložen do hrobu

 Pane, jsme na konci křížové cesty, kterou jsi Ty podstoupil, aby si nás zachránil. Tím, že si se obětoval na kříži, jsi nám získal život věčný. Tvá cesta na Zemi končí a jsi ukládán do hrobu hrstkou svých věrných, kteří Tě neopustili ani v nejtěžších chvílích. Dej nám, Pane, sílu, aby i my jsme se přidali mezi Tvé nejvěrnější učedníky a následovatele a kráčeli po cestě do věčného království. Ať je nám křížová cesta vzorem a ať dokážeme po každém hříchu, po každém našem pádu znovu vstát, tak jako jsi to dokázal Ty. Ať dokážeme nést kříže, které nás v životě potkají a dojdeme až na konec cesty, kde nás čeká nebeské království.

Ondra Přibyl


Křížová cesta 2009

 Stejně jako už minulé dva roky jsme i letos nacvičili vlastní křížovou cestu. Každý z nás si vybral jedno zastavení a sám ho vymyslel. Mezi zastaveními jsme také zpívali písničky, abychom to měli ještě bohatší. Doufám, že to příští rok opět zopakujeme. :)

 

Zastavení I. – Pán Ježíš odsouzen

Pán Ježíš byl souzen, ačkoliv byl úplně bez viny. My svou vinu neradi přiznáváme, všelijak se omlouváme a třeba i zalžeme. - Pane Ježíši, nauč nás přiznat se k chybě, i kdyby nás měl stihnout za to trest.

Zastavení II. – Pán Ježíš na sebe bere kříž

Ježíš přijímá kříž. Je těžký, Ježíš se nebrání a dobrovolně bere těžké břemeno na svá ramena. Tíží ho každé naše špatné slovo, zlý skutek, neochota, pých, lakomství, neposlušnost,… každý hřích, který za nás ochotně nese. Dokážeme také my přijmout nějaký kříž, bolest nebo trápení? Jsme ochotni jít cestou odříkání a pokory? Nebo odmlouváme, hledáme falešná řešení a jsme neochotní obětovat se pro druhé? Zamysleme se nad sebou a nad cestou, kterou jdeme. Je tato cesta správná? Pane Ježíši, dej, prosíme, ať máme dostatek síly, odvahy a ochoty přijímat kříže a zkoušky s takovou pokorou a obětavostí jako jdi to udělal ty. (Áňa Přibylová)

Zastavení III. – Pán Ježíš padá pod křížem poprvé

Kristus Pán vyšel a už na první překážce upadl. I tobě se stává, že se ti nic nedaří, jak by sis přál. A když se ti někdo směje, bolí to ještě víc. Ježíš ti pomůže, aby ses zvedl a šel dál, i když tě to bolí…Přemýšlel jsi někdy nad tím, proč Ježíš pod tíhou kříže upadl? Myslíš, že jej nemohl unést? Že nebyl v okolí nikdo, kdo by mu pomohl? A proč by vlastně neměl něco unést, když On může všechno? Nechtěl nám snad ukázat, že se nemáme bát padat a poté zase vstávat? Pocit uvědomění si vlastní nedokonalosti je ctnost. Říká se jí pokora. Mohli bychom se o ni sebevíc snažit, ale v úplnosti si ji neosvojíme. Přesto je pro nás důležitá, právě díky ní jsme schopni po pádu vstát. Naproti pokoře stojí pýcha. To ona pádu často předchází. Vychází z naší namyšlenosti. Někdy si nalháváme, že všechno zvládneme sami, jindy zas nepřijmeme výtku, protože sami se cítíme být nejlepšími. Ctnost pokory a neřest pýchy se v nás přetahuje, není divu, že někdy spadneme. I Kristus Pán spadl, ale nezůstal ležet a neřekl ,,Tady to skončeme“. Pro lásku k nám, ukázal lidem jak vstát. I my máme vždy rychle vstát, pro lásku k Němu. (Ondra Knězů)

Zastavení IV. – Pán Ježíš potkává svou matku

Ježíš musel jít svou cestou sám. Kolem něho bylo mnoho lidí, kteří se k němu chovali ošklivě a zle se na něho dívali. Ale byla mezi nimi i jeho maminka Maria – určitě byla velmi smutná, možná plakala, ale byla s ním. Panna Maria byla Ježíši nablízku. Chtěla být s ním, když ho vedli jako zločince, když se mu posmívali. Pane Ježíši, tys byl potěšen svou bolestnou matkou; dopřej mi, aby Tvá matka i mě těšila a pomáhala mi v životě i ve smrti. Maria dokázala dodávat Ježíšovi naději i na jeho křížové cestě. A co já? Dokážu dodávat naději bloudícím a hledajícím lidem kolem sebe? Naději, na kterou má nárok každý člověk? Nebo si ji nechávám pro sebe a pár známých? Ani si nedovedeme představit, jak hrozně bylo Panně Marii smutno, když potkala svého Syna na křížové cestě. Viděla zblízka jeho krvavé rány, trnovou korunu, těžký kříž. Slyšela, jak se mu lidé posmívají. Hleděla do očí Syna Ježíše s bolestí, ale pevně – jako by se přimlouvala, aby šel dál trpět za nás, za hříšníky. Tak i my můžeme svým pohledem nebo blízkostí potěšit ty, kdo se trápí. (Káťa Rajdlíková)

Zastavení V. – Šimon Cyrénský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž

Okolo Ježíše bylo tolik lidí. Tolik lidí ho vidělo slabého a unaveného, ale nikdo z nich mu nepomohl. Až jeden z okolních mužů byl donucen nést kus cesty za Ježíše kříž. Byl to Šimon Cyrénský. A i on, obyčejný muž, dokázal vzít na sebe cizí kříž a jít. Pane, jak moc jsme my neochotní pomáhat druhým. Je to pro nás přítěž. Stydíme se před ostatními, jsme líní nebo si myslíme že jim pomoct nedokážeme? Vždyť někdy stačí jen pár slov a druhému člověku se uleví. Stačí odejmout jen malá část z jejich trápení. Proč tedy říkáme ne?!
Pane, dej nám sílu, abychom dokázali pomáhat druhým nést jejich kříž. Dej nám vytrvalost, ať se snažíme pomáhat v každé situaci. Dej nám víru, že všechno co děláme pro druhé, děláme zároveň i pro Tebe.
(Terez Přibylová)

Zastavení VI. – Veronika podává Pánu Ježíši roušku

Pán Ježíš těžce oddechuje pod břemenem, ale má srdce bdělé, něžné, s povděkem přijímá službičku paní a vděčně se jí za to odměňuje. Osušil si tvář a na roušce vrací otisk své tváře milostné. Pane, učiň i mě něžně pozorným. Když v trápení se stávám slepým a hrubým k lidem kolem sebe. Dej mému oku jasné zření, že jsou i dobří lidé a srdce mé zbav zádumčivosti a sobectví. Pomoz mi, ať nemyslím jen na sebe. (Marťa Paulíková)

Zastavení VII. – Pán Ježíš padá pod křížem podruhé

Ježíš slábne. Nepřátelé ho pobízí ke spěchu, bojí se, že nedojde. Další nával slabosti. Hroutí se a padá do špinavé a zaprášené ulice. Jde jako ovce vedená na porážku. Ale musí dál. Kvůli nám a našim hříchům, aby splnil Otcovu vůli.Nikdo mu nepomůže nést kříž, který je těžší a těžší. Pomáhejme, abychom i my měli Tvou vytrvalost a neklesali jsme před každou překážkou. I když upadáme do lidské slabosti. Zůstávej s námi před zkouškami, které nás čekají na životní cestě. (Dáša Straková)

Zastavení VIII. – Pán Ježíš potkává plačící ženy

Bůh je vždy na straně trpících. Svou všemohoucnost projevil právě tím, že na sebe dobrovolně vzal utrpení. Nemusel to dělat. Vedla ho k tomu obrovská láska k nám lidem. Možná právě proto upozorňuje plačící ženy a nás všechny, že nářek, který je projevem soucitu s jeho utrpením, se má ubírat jiným směrem. Máme vidět to, co ho přivedlo na cestu kříže, to, co ho tam zmučilo. A to je náš hřích, naše viny. Projevujeme pokornou lítost, jako odpověď na Jeho lásku. Pohnutkou k lítosti a opravdovému pokání nám můžou být myšlenky Jana Pavla II. : Člověče, ty který soudíš Boha, který mu přikazuješ, aby se hájil před tvým tribunálem, zamysli se nad sebou, jestli ty sám nejsi vinen smrtí tohoto odsouzence, jestli soud nad Bohem není ve skutečnosti soudem nad tebou samým. Přemýšlej, jestli tento soud a jeho důsledek - kříž a vzkříšení – nejsou pro tebe jedinou cestou ke spáse. (Vojta Straka)

Zastavení IX. – Pán Ježíš padá pod křížem potřetí

Až do samého prachu cesty se ponížil Syn Boží. Ušpiněn, zakrvaven, vyčerpán svým osudem, který mu Otec nebeský udělil. Která lidská filozofie a estetika by Tě, Synu Boží, dovedla najít v této podobě? A přece osvíceni vírou Tě musíme vidět nejen v nádherných chrámech a v nevinných duších, ale také v těch, kteří se na své životní křížové cestě potácejí v bolestech, s hroznými ranami duše i těla, vyčerpáni prací a starostmi. Proto jsi, Pane, klesl, abychom Tě až do našich dob dovedli hledat také v prachu životních cest našich bližních. Pane, kéž máme vždy pochopení nejen pro krásu, ale i pro mnohdy krutou realitu života. (Michal Železný)

Zastavení X. – Pán Ježíš zbaven roucha

Všecko mu vzali : svobodu, přátele, nakonec i šaty. Je vydán posměchu. Všichni, kdo jej ctili jako velikého proroka, velebili jako Spasitele,přátelé, všechen lid vidí jeho ponížení.Suše Pána Ježíše je nevýslovně ušlechtilá a jemná. Má citlivější smysl pro čest nežli my. Jakoby stál ve žhavých plamenech, tak je obklopen hanbou, ale stojí dle vůle Boží a vytrvává. (Peťa Paulíková)

Zastavení XI. – Pán Ježíš ukřižován

Co se teď stalo je tak hrozné, že bychom raději odešli, abychom nemuseli vidět, jak Krista Pána přibili na kříž a vyzdvihli.Pane a Spasiteli můj! Vždyť trpíš mou vinou a za mne. Nemám právo utíkat, musím zde zůstat.Cestou křížovou mohl Spasitel aspoň jít, pohybovat se. Teď i to přestalo.Nemůže, leč viset a zvolna umírat. Bolesti v probodených údech, v halve a ve všech těch hlubokých ranách pálí. Žízeň vzrůstá, úzkost a sklíčenost srdce je čím dál těžší a nemůže si pomoci anise pohnout, nemůže nic dělat, než viset a cítit, jak smrt se blíží. A co líde kolem! Ďábelksá nenávist a posměch nepřátel! (Vašek Paulík)

Zastavení XII. – Pán Ježíš umírá na kříži

Pane Ježíši, Ty ses za nás obětoval tím, že si za nás umřel na kříži. Obětoval ses za nás bolestnou smrtí na kříži za nás i za všechny jiné, abychom mohli žít věčně. Umřel jsi jen kvůli nám a našim hříchům. A všechno jsi to vydržel kvůli nám. Dej, ať si to uvědomíme, až nám bude těžko. (Vojta a Matěj Kölblovi)

Zastavení XIII. – Pána Ježíše snímají z kříže

Jak asi muselo být Panně Marii, když jí na klín položili Ježíšovo mrtvé, zmučené tělo? Jak velká musela být její bolest? V našem životě přicházejí občas situace, kdy nechápeme Božé záměr. Chtěli bychom někomu poradit, pomcoi, ale chybí nám slova povzbuzení... Přesto můžeme pro druhé udělat mnohé. Už jenom tím, že jim budeme nablízku a budeme je milovat tak, jako nás miluje Ježíš. Dokážu to i já? (Lukáš Rajdlík) 

Zastavení XIV. – Pán Ježíš uložen do hrobu

Jsme na konci Tvé křížové cesty. Jediné co zbývá, je uložit Tvé tělo do hrobu. Je u konce Tvé tříleté působení zde na Zemi. Učil jsi nás, uzdravoval jsi nemocné, vyháněl jsi zlé duchy, kázal zástupům a ukazoval nám tu správnou cestu k nebeskému Otci. To vše jsi završil nepředstavitelně náročnou křížovou cestou, čímž jsi nám připravil život věčný. Nyní je už na každém z nás, kolik si vezmeme z Tvého učení, jak moc budeme žít život podobný tomu Tvému. Svou smrtí jsi nám dal šanci na život věčný. Teď je řada na nás. Ať si dokážeme vzít příklad z celé křížové cesty a poučíme se pro každý náš den. (Ondra Přibyl)

 

                                         Křížová cesta 2008

Zastavení I. – (Ondra Knězů)

Pán Ježíš odsouzen.

 

Já jsem toužil mezi lidmi žít, chtěl jsem je blahem obdařit, činil jsem jim dobře v každé chvíli a oni mně pak na kříž odsoudili.

Zastavení II. – (Lukáš Rajdlík)

Pán Ježíš přijímá kříž.

Ježíš bere na svá ramena těžký kříž.Nese ho za mně, za tuto vesnici,za farnost,za celý svět.Přijímá ho soběvolně a z lásky k nám.Já se však kříže bojím. Ne vždy ochotně dokážu na sebe vzít svůj kříž – tíhu starostí i odpovědnosti,tíhu neúspěchů a zklamání. Ať Pane vždycky ochotně a s tvou pomocí překonáváme obtíže,svoje problémy. Dej Pane,abychom každý den a každou okolnost přijímali jako tvůj dar.Ať se nebojíme přijmout svůj životní úděl. Dej nám trpělivost, se kterou si nesl svůj kříž. Vždyť každého z nás vybízíš: Vezmi svůj kříž a následuj mě

Zastavení III. - (Peťa Paulíková)

Pán Ježíš padá pod křížem poprvé.

Hned jak se uchopil Kristus kříže, po pár krocích, dává nám pochopit, že kříž není jen nějaké břemeno, ale že je to nástroj, který rozdrtí to lidské v nás, který zatlačí zrna do země, nejen aby zemřelo – ale aby vydalo stonásobný užitek, ne mocí a silou lidskou, ale mocí Boží. Pane Ježíši, pod tíhou kříže jsi klesl; odpusť nám, když z lidské slabosti upadnem  do hříchu.

Zastavení IV. - (Áňa Přibylová)

Ježíš se potkává se svou matkou.

Ježíš pod tíhou kříže upadl, ale nevzdal se, vstal a jde dál. Na své strastiplné cestě potkává svou matku.Tu maminku, která ho porodila, dala mu jméno, vychovala ho a prožila s ním 30 let života. Teď jí vidí plakat, slzy stékají po jejích tvářích. Jeho milovaná matka je s ním i v posledních chvílích jeho života a on cítí její velikou lásku a oporu. Pane, dej, ať i my pociťujeme přítomnost, lásku a oporu tvé matky, ať nás provází naším životem, a ať společně s ní dokážeme překonávat všechny slabosti a nesnáze.

Zastavení V. - (Ondra Přibyl)

Šimon pomáhá Ježíši nést kříž.

Na cestě, po které jde náš Pán a nese kříž za naše hříchy potkává Šimona. Ten se vrací ze své práce nebo někam pospíchá, ale přesto se zastavuje, aby se také podíval jako ostatní. Vojáci ho přinutí k pomoci Pánu Ježíši. Nechce se mu, brání se, odmítá. Nechce věnovat svůj čas k pomoci druhému. Nejsme i my častokrát jako on? Raději se věnujeme zábavě nebo vlastním radovánkám a vyhýbáme se pomoci. Pane, dej ať si uvědomujeme, že každá naše pomoc, která je dobrovolná a provedená s radostí se projevuje na kříži, který se tak stává o něco lehčím. Ochotou a pomocí Ti můžeme ulehčit a ulehčit v nesení křížů i ostatním lidem. Dej nám k tomu dostatek ochoty a síly.

Zastavení VI. - (Terez Přibylová)

Veronika podává Ježíši roušku.

Pane, tak jako Veronika se nebála podat Ti roušku, aby Ti jen trochu ulevila od Tvého kříže, který si nesl z vůle nebeského Otce. Nebála se k Tobě přede všemi přiznat, nezapřela Tě jako Petr, ale ukázala všem, že Tě miluje. Prosím, dej i nám Pane sílu a odvahu, nestydět se za Tebe, dej ať je naše víra i láska k Tobě upřímná a čistá. Ať žijeme podle vzoru Veroniky.Aˇi my dokážeme pomáhat maličkostmi všem, kolem nás.

Zastavení VII. - (Káťa Rajdlíková)

Pán Ježíš padá pod křížem podruhé.

Ježíš upadl pod tíhou kříže podruhé. Už neměl dost sil a kříž byl velmi těžký. I my často ztrácíme odvahu a klesáme na mysli. Jsme vyčerpaní prací a starostmi a zapomínáme, že jsi pořád s námi a jsi stále připravený nám pomoc se vzchopit. Posilni naši důvěru, ať více na Tebe pamatujeme a spoléháme! Dej nám pevnou vůli, abychom Tě dokázali vždy následovat a nenechali se odradit překážkami, které ztěžují cestu. Dej nám naději, že se s Tebou na věčnosti setkáme!

Zastavení VIII. - (Dáša Straková)

Pán Ježíš potkává plačící ženy.

Ježíši jdeš dlouho, jsi už skoro u cíle. Najednou potkáváš ženy, plačící nad Tebou. Ty jim říkáš: ,,Neplačte nade mnou, ale nad svými syny.“ Ony Tě chápou a vědí, že láska se nedá vyjádřit jinak než obětí.

Zastavení IX. - (Marťa Paulíková)

Pán Ježíš padá pod křížem potřetí.

Síla vystačila jen na krátkou dobu. Kříž tlačí, utlačuje. Vojáci vykonávají svou službu jako obyčejně. Vždyť už to není daleko. Zase ho tahají vzhůru a strkají dál k cíli, kde mu ještě dodají poslední díl. Mnozí lidé nacházejí v Ježíši svůj vzor. Je tím, kdo padá, ale nevzdává se. I když vědí, že už to nebude dlouho trvat, jdou svou cestou tak dobře. Jak jen mohou, neseni naději, že jeho smrt na kříži nám přinese život. Pane, dej nám sílu, abychom dokázali odpouštět hříchy lidem, kteří nám ublížili.

Zastavení X. - (Michal Železný)

Pán Ježíš zbaven šatů.

Dělí se o můj šat. Ty však Hospodine nestůj daleko, má sílo pospěš mi na pomoc. Tvůj šat je, Pane, to poslední, co máš. Větší potupu si nemohli lidé vymyslet, jsi před námi nahý, bezmocný. Ty Syn všemohoucího jsi bezmocný kvůli člověku, kterému chceš dát podíl na své všemohoucnosti. Ukazuješ nám na vlastním těle, jak náš hřích dovede potupit Boha. Ponížil ses, abys povýšil nás. Odpusť nám, Pane, že jsme se často povyšovali nad druhé a tak ponižovali i Tebe. Viděli jme Tě nahého, bezmocného a nedokázali jsme Ti pomoci. Nedokážeme ani přemoci touhu vlastnit vše, co druzí ještě nemají. Ale ty jsi se přece vzdal i toho posledního, co jsi měl, aby měli i jiní.

Zastavení XI. - (Peťa Paulíková)

Pán Ježíš ukřižován.

Ježíš prosil Otce, je-li možno, ať mne mine kříž. Ale Otcova vůle byla kříž. A proto Ježíš přijímá kříž, nepřijímá ho jen svýma rukama, ale celým tělem, celým životem. Dává se přibít celou postavou, aby vyjádřil: Já a kříž tvoříme jednotu. Tak i my musíme přijmout kříž – nejen tak trochu, ale celým svým srdcem.

Zastavení XII. - (Ondra Přibyl)

Pán Ježíš na kříži umírá.

Náročná cesta je u konce. Po dlouhé a vyčerpávající chůzi, zbičování, potupě, zneuctění a přibití na dřevěný kříž náš Pán zvolá „Dokonáno jest“ a umírá. Umírá za hříchy každého z nás. Pane, dostáváme se do pokušení a častokrát podléháme, ale dej, ať si vždy vzpomeneme na kříž, pod kterým si třikrát klesl, na ten kříž, na kterém si za naše hříchy položil život. Dej nám sílu, abychom i my vytrvali, tak jako si vytrval Ty a došli do nebeského království, které si pro nás svou smrtí získal.

Zastavení XIII. - (Michal Železný)

Pán Ježíš sňat z kříže.

Jak hrozně Ti asi, Maria, muselo být, když jsi držela na klíně mrtvé tělo svého syna, kteréhos tolik milovala. A přece i nyní jsi měla víru, že je to Syn Boží. Ty jsi měla takovou víru, že se Ti Ježíš po vzkříšení ani nemusel zjevit, protože Ty jsi stále věřila. Jak je to však s naší vírou? S vírou ve všemohoucího Boha, když ve světě je tolik bídy. Jako by se Bůh odmlčel, jako by byl mrtev, proč nezasáhne? Protože nezasáhl, ani když křižovali jeho syna, vydal ho, protože je Pánem i nad smrtí a na Ježíši jasně ukázal, že bolest i smrt dokáže proměnit ve slávu vzkříšení. Ano, Maria nedrží mrtvé tělo, drží Ježíše, který po třech dnech opět vstane. I nám by se mohlo zdát, že Maria drží na rukou mrtvé tělo – církev, která někdy vypadá jako bez života, když se nesnažíme pro ni žít. Ale přece i Maria věří, že toto někdy mrtvé tělo církve zase ožije. Pane, dej ať nezklameme víru Tvé matky a všem, i nevěřícím, dokážeme, že církev žije.

Zastavení XIV. - (Vašek Paulík)

Pán Ježíš položen do hrobu.

Mrtvé tělo položili do hrobu a vstup zavalili kamenem. Přišli mocní tohoto světa postavili k hrobu stráž a dali na kámen své pečetě. Spokojeně odešli, tím pro ně skončil případ, Ježíš Nazaretský. Všichni jsme pod pečetí smrti. Také podoba světa a věcí jak je vidíme jednou pomine. Pane, jen Ty jsi jeden z nás, vstal jsi z hrobu a vešel do věčné skutečnosti. Naplň nás vírou, ať dovedeme vydávat svědectví, že přijdeš, a že Tvé království slova bude bez konce.

 

                               Křížová cesta 2007 

Tuto křížovou cestu připravala mládež naší farnosti: Peťa Paulíková, Vašek Paulík, Marťa Paulíková, Dáša Straková, Janča Benešová, Pepa Železný, Michal Železný, Ondra Přibyl, Terez Přibylová, Áňa Přibylová . . . 

Pane Ježíši, chceme Tě doprovázet na Tvé křížové cestě, chceme jít s Tebou, hledat svou vinu a uvědomovat si, že celou ,,cestu Kříže“ jsi podstoupil Ty pro nás, ze Své velké lásky k nám. Dej ať dokážeme upřímně rozjímat. Ať dokážeme poznat své hříchy a litovat jich. Dej ať společně dojdeme od Pilátova domu až k Tvému hrobu.(Anička Přibylová)  

Zastavení 1. - Ježíš souzen.  

Pane, na začátku křížové cesty Tě soudili. Neshledali však na Tobě žádnou vinu, přesto jsi byl odsouzen k trestu smrti. Ale proč? Ty bereš kříž a jdeš na smrt. Nastupuješ křížovou cestu pro naše hříchy, pro naše viny. Byl jsi odsouzen za nás, za naše provinění. Tím si nás zachránil od věčné záhuby. Pane, dej abychom si to uvědomovali. A abychom dokázali soudit sami sebe. (Ondra Přibyl)  

Zastavení
 2. - Ježíš bere na sebe kříž.

Ježíš trpí. Za koho? Ne – za nás. A za koho trpěli lidé během války, třeba v koncentrácích? Jsme jakž takž ochotni nést kříž za někoho, koho máme rádi, ale za nevěřící, za celý svět? Vezmeme na sebe např. kříž nějaké nemoci bez reptání a smutku? Cítíme zodpovědnost za celý svět? Musíme si přiznat, že jsme slabí, neochotní… Odpusť Pane – dej nám sílu nést svůj kříž i kříž druhých. (Míša Železný)  

Zastavení 3. - Ježíš padá pod křížem poprvé.

Celou noc Pán Ježíš nespal a od večera nic nejedl. Bičování a ztráta krve jej oslabili. Hrubosti sprostých lidí jej utýrali. Pán byl znaven. Kříž byl těžký sotva se s ním nesl, kolena se mu třásla jen ušel kousek cesty snad zakopl o kámen, nebo do něj někdo z davu strčil, Spasitel upadl. Sotva zvedá ramena a kříž a jde dál. Pane kříž je Ti příliš těžký a přece jej neseš, poněvadž Otec si to přeje, za nás jej neseš. Břemeno je nad Tvé síly a přece ho neodhazuješ. Padáš znovu, vstáváš a neseš dál. Nauč nás ať pochopíme, že každá opravdová bolest se musí někdy a nějak ukázat jako příliš těžká pro naše ramena, neboť nejsme stvoření pro utrpení, ale pro radost. Každý kříž se zdá někdy těžký a beznadějný a napadne nás dál nemohu! Pane kéž v takových chvílích nás posílí a povzbudí vzpomínka na Tvou trpělivost a lásku, abychom nezoufali. (Vašek Paulík)   

Zastavení 4. - Pán Ježíš potkává svou matku. 

Tvá matka se s tebou na chvíli setkává. Je to střípek potěšení v úzkosti a bolesti. Záblesk naděje. Její pohled Ti dal odvahu dál pokračovat. My máme také mnoho bolestí. Potěšením pro nás, je často naděje a vědomí, že na to nejsme sami a může nás někdo povzbudit. Prosíme ať si Tvých potěšení vážíme a nenecháme v pozadí i sebe menší útěchu. (Dáša Straková)   

Zastavení 5. - Šimon z Cyrény pomáhá Ježíši nést kříž.

Ježíš je vysílený, už nemá sílu nést dál kříž. Vojáci donutí Šimona Ježíši pomoci. Šimon nechce, brání se a odmlouvá, ale nakonec, nese kříž s radostí. Proto i my všechny své zkoušky a kříže přijímejme s trpělivostí a radostí. Prosíme Tě, ať vždy poznáme, kde je potřeba naší pomoci a ať s lásky plným srdcem pomáháme. Naše pomoc nemusí být vždy hmotná, často stačí několik povzbudivých slov. Slov, kterými uděláme druhému radost, kterými zahojíme jeho bolest a kterými potěšíme jeho srdce. Ať je naše pomoc upřímná a vždy s dobrým úmyslem. Ať při ní nemyslíme na sebe, ale pouze na druhého. Dej nám, prosíme, sílu pomáhat druhým, protože nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoci my. (Anička P.)  

Zastevení 6. - Veronika podává Ježíši roušku.  

Pane, Veronika Ti dokázala pomoci. Nestála mezi lidmi, ale ochotně Ti podala roušku. Tys její pomoc nežádal, ale ona přesto vystoupila z davu. Prosím Tě, ať dokážeme pomáhat těm, kteří to potřebují. Ať už je to pomoc, která je pro člověka důležitá nebo jen drobnost, je to pomoc, kterou Ty by sis přál, abychom si prokazovali navzájem. Prosím Tě, dej nám k tomu takovou odvahu jako měla Veronika. (Terez Přibylová)   

Zastavení 7. - Ježíš padá pod křížem podruhé.

Už podruhé jsi padl do prachu cesty. Ale vstáváš a jdeš dál. A co my? Také často padáme. Vstáváme a bereme zpět svůj kříž s láskou? Nebo ho odhodíme a hledáme životní cestu bez křížů a bez těžkostí, ač víme, že takový život nemá smysl? Kéž nás Pane naše pády očisťují a probouzejí v nás vědomí, že ne vlastními silami, ale jen s tebou dokážeme povstat a jít dál. (Dáša S.)   

Zastavení 8. - Jeruzalémské ženy pláčou nad křížem.

Pane, víme, že jsme chybující, že bez Tvé lásky bychom nic nedokázali, proto Tě prosíme, pomoz nám abychom svými správnými skutky a činy, ukázali svým blízkým, že jediná cesta vede do Božího království. (Janča Benešová)   

Zastavení 9. - Pán Ježíš padá potřetí.

Brzo klesl Spasitel potřetí. Ježíši, Bože silný, jsi ve mně a já v tobě. S Tebou musím v utrpení vytrvat, i když se mi zdá, že už nemohu dále. S Tebou musím splnit povinnosti, i když jsou sebe těžší. Žíti pokojně v hnízdečku, je sice příjemné, ale to není život pravého křesťana. Jeho údělem je kráčeti po cestě hrbolaté, trnité. Jak by bylo možno, míti se dobře, když Ty, Pane, měl jsi se tak zle? Jenom, ó Pane, podchycuj mé kroky. (Marťa Paulíková)   

Zastavení 10. - Ježíš svlečen z šatů. 

Ježíš je u cíle své cesty, je k smrti vyčerpán. Z těla mu byl svlečen šat. Stojí tu pro posměch bezcitného lidu, ale všechna muka chce vytrpět až do konce. Z jeho ran mu znova vytryskla krev. Pomáhej nám, ať vždycky dokážeme zachovat svou čistotu, tak jako Ty. Dej ať uvěříme, že nikdy nejsme na dně svých sil. Ať dokážeme být stejně stateční jako Ty. Někdy musíme překonávat různé zkoušky nauč nás, prosím, je přijímat s radostí a s důvěrou, že je dokážeme překonat, tak jako Ty. Ať nikdy nepřestaneme doufat v dobrý obrat. (Anička P.)  

Zastavení 11. - Ježíš ukřižován.

Co se teď stalo je tak hrozné, že bychom raději odešli, abychom nemuseli vidět, jak Pána Ježíše přibili na kříž a vyzdvihli. Pane, nemám právo utíkat, musím zde zůstat. Vždyť trpíš mou vinou a za mne. Bolesti v probodených údech. Žízeň vzrůstá, úzkost a sklíčenost, srdce je čím dál těžší. A nemůže si pomoci, ani se pohnout, nemůže nic dělat než viset a cítit, jak smrt se blíží. A ti lidé kolem! Ďábelská nenávist a posměch nepřátel! (Peťa Paulíková)   

Zastavení 12. - Ježíš umírá na kříži.

Pane Ježíši, Ty jsi se za nás a naše hříchy obětoval. Když jsi na kříži umíral, nezlobil ses na ty, za které umíráš a ani na ty, kteří Tě ukřižovali. Prosíme Tě děj i nám sílu obětovat se pro druhé a odpustit jim. Jako jsi to dokázal Ty. (Terez P.)   

Zastavení 13. - Ježíš sňat z kříže.

Pán dotrpěl. Zázračné dílo Boží, tento kvetoucí lidský život, tak silný, tak něžný, odsouzen k zániku. Srdce Ježíšovo plné dobroty a lásky - potupami nasyceno. Ježíšovo mrtvé tělo snímají z kříže a kladou je na klín jeho matce. Ta tiše a v odevzdání hledí na probodené srdce, na zbičované a rozedrané tělo.
 (Peťa P.)   

Zastavení 14. - Ježíš uložen do hrobu.  

Ti nejbližší svého Pána ukládají do hrobu. Myslí na to, že ho ztratili že jako jeho učedníci budou pronásledováni, je jim smutno. Zatím zvítězilo světlo nad tmou, láska nad zlem, život nad smrtí. Kristus vstal z mrtvých. Vidí to zase jen hrstka těch, s prostým a pokorným srdcem. Vítězství, které nebylo zadarmo. (Pepa Železný) 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář